Po právě dokonaném, zdá se dosti krvavém (snad na 80 mrtvých), potlačení tibeského odporu vůči čínským okupantům vydal dalajláma prohlášení, v němž zvažuje, že se vzdá své role hlavy tibetského a vlastně vůbec světového buddhismu, pokud by pokračovaly násilnosti Tibeťanů proti Číňanům. "Proč?" – musí se tázat člověk našeho ražení. Většina světa uznává, že čínská nadvláda na Tibetem skutečně není v pořádku. Dalajláma má natolik širokou podporu světových intelektuálů, že jakémukoli jeho prohlášení proti Číně by celá intelektuální Evropa a Amerika jen tleskala. Podpora Tibetu na politiké úrovni sice dost vázne, neboť Čína je velmi velmi nadějným obchodním partnerem, a politiku přece řídí obchod, přesto však přímou podporu čínské okupaci neuslyšíme ani z úst politiků. Většinou slyšíme nicneříkající alibistická prohlášení o nevměšování, jiné kultuře, o těžkém transferu našich hodnot do tamního prostředí atd.
Přesto se dalajláma brání jakémukoli násilí. A považujeme-li euro-americkou kulturu za kulturu vyrostlou z křesťanství, tj. učení Ježíše Krista, mělo by nám to být také blízké. Vždyť v evangeliu je psáno: "Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav druhou, a bude-li ti brát plášť, dej mu i košili" (L 6:29). Nebo: "Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě." (Mt5:41)
Plnění těchto požadavků totiž otvírá novou situaci. "Proč?", bude se ptát tyran fackující svoji oběť, která se nebrání. Římský voják, který využil právo míle a vida, jak jeho oběť nese svěřený náklad i mílí druhou, se také možná zastaví s touž otázkou. Tato nová situace totiž rozbíjí zažitý stereotyp pána a raba, a dává šanci vzniknou něčemu zcela novému. Toto nové je ale zatím neznámé a vyžaduje další, křesťany často užívané, podstatné jméno: víru. Nikdo neví, jak nově nastolená situace může dopadnout (špatně nebo dobře?). Ale oproti stávající situaci, kdy pán očekává nevraživost raba a která může dopadnout jen špatně, tato může dopadnout dobře.
A to je právě kámen úrazu pro křesťanství. Tohoto postoje oficiální křesťanství prakticky nikdy nebylo schopno. Raději vždy kráčelo vyšlapanou cestou a umetávalo a umetává stezku tradičním osvědčeným řešením. Je s podivem, že tibetský dalajláma je v tomto ohledu daleko bibličtější než celé křesťanstvo. Přičemž právě buddhismus je pro tradiční křesťany jakýmsi mírumilovným bludem a k dalajlámovu prohlášení v podstatě mlčí.
Samotnému je mi bližší, nedat si zadarmo nafackovat, a nechci nadřazovat tibetský buddhismus nad křesťanství, jen chci poukázat na zjevný rozpor idejí a činů. A mohou-li se křesťané něčemu přiučit o svém vlastním náboženství, je to právě v takovýchto situacích, kdy jsou ideje křesťanské víry naplňovány buddhisty.