Reklama
 
Blog | Petr Bažant

Presidentem podle srandy

Kdekdo vede debatu o tom, kdo má být českým presidentem. Zaplať Pánbůh za to, že probíhá alespoň nějaký souboj, že alespoň někomu stojí za to, o ten úřad usilovat. I když kandidáti jsou si podobní jak vejce vejci. Alespoň pro toho, kdo -- jako já -- nerozumí ekonomii.

Český president je hlavně symbolicko-representativní postava. Přes tuto pravdivou a obecně přijímanou tezi uměli oba poslední presidenti využívat svých skromných ústavních možností a celkem aktivně zasahovali do českého polického života. Nechme stranou, zda je to dobře nebo ne a respektujme na chvíli tuto roli.

Je-li president hlavně reprezentatem a nositelem symbolu státnosti, pak ho budu posuzovat, jednoduše řečeno, jak mi sedí. Nesejde mi tak na jeho ekonomické, politologické nebo jiné erudici. Poslouchám ho a dívám se na něj a to ve mne vyvolává nějáké pocity, a jenom ty určují zda se mi líbí nebo ne.

Přijmu-li toto zjednodušení, pak mi není sympatický ani jeden ze současných kandidátů. Mám rád lidi se smyslem pro humor, a ten mi u obou velmi chybí. Jsou to prostě suchaři.

Reklama

Začteme-li se do díla Masarykova, pak se sice nerozchechtáme, ale po pár stránkách zjistíme, že kromě neobyčejně jasného jazyka autor disponuje nadhledem, který vše hodnotí s jistým pousmáním. Čteme-li pak vzpomínky lidí z jeho okolí, pak se dozvídáme o tom, jak vtipný člověk to byl.

To když se podíváme do díla Václava Havla, pak — přes jistá přeintelektualizovaná místa — už se občas rosesmějeme. O historkách z Havlova okolí ani nemluvě. Tam je smíchu k popukání. A také dokumenty o bývalém presidentovi se jen hemží vtipem a záběry na jeho upřímě rozesmátou tvář.

Když proti oběma zmíněným postavíme Václava Klause, je to, co se humoru a úsměvu týče, opravdu bída. Václav Klaus se zásadně směje jen svým vtipům, a ty existují zpravidla jen proto, aby někoho zesměšnily. Také jeho úsměvy jsou jaksi křivé a neupřímné. Vůbec z nich není znát bezelstná radost. Jeho protivník na tom není o moc lépe, taky z něj čiší jakýsi studený chlad sucharského ekonoma. (Snad mají ekonomové takový vhled do budoucnosti, že se raději už nesmějí.)

Já bych prostě volil presidenta podle vtipu. V prvním kole by kandidáti vyprávěli vtipy, dva nejlepší by postoupili do druhého kola. V druhém kole by pak kandidáti poslouchali vtipy o sobě a vyhrál by ten, kdo by se vtipům na svoji osobu upřímněji smál.