Reklama
 
Blog | Petr Bažant

A je po srandě, zas na pět let

Václav Klaus se stal opět prezidentem České republiky. Ačkoli ho mám rád jak třísku za nehtem, říkám konečně, zas na pár let pokoj.

Když si vememe, kdo do té volby šel, neměl vlastně konkurenci. Nepohrdám panem Švejnarem, ale přece jen, skočit jen tak do politiky bez stabilního partajního zázemí je i na světově renomovaného ekonoma trochu velké sousto — zvlášť májí-li volbu stoprocentně v rukou politické strany. A s paní Bobošíkovou to bylo jen malé bezvýznamné zpestření na závěr.

Ještě horší to bylo s tím, jak se o funkci ucházeli. Ani jeden z pánů nenaplnil mou malou naději, že se nebude bavit s komunisty. Ať si říkají o vhodnosti integrace komunistů do politického života politologové co chtějí, pro mne je to strana lumpů. Prostě nesnesu, když se někdo uchází o jejich hlasy. S lumpy, do teď se hlásících k demagogickému a zločinnému výkladu dějin, prostě slušný člověk nemluví.

Dorazila to vlatstní volba. Tam se naplno ukázalo, že jakákoli ideologie je vlastně českým politickým stranám cizí. Levičák, pravičák, lidovec – všichni mají jeden cíl: co nejvíce z toho vytřískat. A klidně v rámci mizerného operetně-mafiánsko-špionsko-westernového představení, za moje peníze. Nejděsivějším momentem této drámy, byl ten výhružný koresponďák jednomu poslanci – to mi fakt tuhla krev v žilách.

Reklama

Má to i své pozitivní stránky, neboť Václav Klaus bude stejným presidentem jako byl. Říká, že bude presidentem všech, a já to holt nějak snesu. Jak někdo napsal, už před pěti lety jsme šťastně vykročili k tomu zbavit se tatíčkoského pojetí presidentské funkce. Přežijeme to, a v rámci toho, že se nebudeme věnovat panu presidentovi, zbude více času prožívat věci podstatnější. Nám se například vrátila domů kočka, kterou už jsem pokládal za ztracenou, a ačkoli u nás bydlí jen trochu — vlastně se jenom ohřívá a žere –, jsem rád, že se jí nic nestalo. A to je podstatnější než to, co jsem popsal v předchozích odstavcích.