Proč? Protože jde o spravedlnost. Ač třeba majitel jde jen po penězích a moc dobře věděl, co chce zbourat a co může následovat, přece jen ten dům koupil. Koupil ho za daného stavu, a bylo by velmi nefér, mu ten stav po koupi změnit. Daleko horší než, ztráta jednoho pěkného domu, je hrát nefér. Děsí mne, že jednoho dne si něco koupím a druhého dne to nebudu moci rozmlátit, protože, holt se to někomu líbí. A to se prosím pokládám za zkostnatělého staromila. A asi jím jsem protože právo má přece jen hlubší kořeny, než institut kulturní památky.
Ale aby bylo jasno, nemyslím, že by památky být neměly a že by se o ně neměl starat stát za pomoci svého výhradního nástroje vynucování práva. To je v zásadě správné. Hrozné je používat tento institut, právě když se nám to teď hodí. Když si najednou někdo vzpomene, že ten dům vlastně pěkně vypadá. Od čeho jsou potom památkové úřady. To si toho domu do chvíle, kdy do se něj opřel buldozer opravdu nikdo nevšiml? To jsou pak takové úřady k ničemu.